Úvaha nad pojetím mé práce.
Většina tvorů v přírodě je geneticky naprogramována k vytvoření si vlastního prostoru (domova). Všechna hnízda, jeskyně, nory, doupata v našem případě domy, byty, jsou do jisté míry sebeurčujícím prvkem. Jsme naprogramováni k vytyčování osobních hranic, kde se cítíme bezpečně, spokojeně v souladu s vlastními osobními imperativy svého svědomí a rodinných vztahů. Domov je tam, kam doléhá hlomoz a ruch veřejných paradigmat pouze filtrovaně, pootevřenými škvírami v žaluziích.:-) Přesto že Hegel napsal „Kdo pochopil své hranice, už je překročil.“Určitě nemyslel že už je nepotřebuje. (Pzn. Berte prosím jako humorné odlehčení úvahy autora)
Pokud člověk vnímá tento rozměr, chce se obklopovat věcmi, které tvoří soulad a estetično. A pokud se i povede, že se stanou sebevyjádřením jeho osobnosti, kruh se uzavírá. Řemeslná práce dokonale zpracovaná, ne jen po technicko-technologické, a estetické stránce dokáže vytvořit jakousi nadstavbu, vypovídající o majiteli a jeho prostoru. Jsem přesvědčen, že výrobky do kterých řemeslník vloží množství hodin, práce, úsilí, kreativity a citu pro materiál, v sobě skrývají energetický potenciál, který vnímavý člověk dokáže ocenit a používat. V případě oceli zpracované v ohni je energenizující síla obzvlášť výrazná. Dělá mi dobře, když mohu vyrobit věci, na které se někdo rád dívá a kterých se rád dotýká. Spoluvytváří jeho domov. Přináší mu příjemno, radost a uspokojení. Pokud výrobek vyvolává navíc diskusi a interakce okolí, je to důkaz správného uchopení a pojetí zákazníkovi představy.